Pan jezevčík ... seznamte se

Reklamní sdělení

Tvorba webových stránekhttps://blog.pageride.comPoznejte výhody balíčku služeb Premium! Aktivujte si jej na 30 dnů ZDARMA.

Měj své vlastní webové stránky!https://www.websnadno.czMít své vlastní webové stránky nebylo nikdy jednodušší. S WebSnadno je můžete mít i Vy.

E-shop snadno & rychlehttps://www.websnadno.czSystém WebSnadno nabízí moderní e-shop s podporou on-line plateb.

O PLEMENI :

Jezevčík je věrný přítel malý vzrůstem, ale velký srdcem. Je oddaný a milý společník. Byl však vyšlechtěn pro lovecké využití a z toho plynou jeho povahové vlastnosti, požadavky na pohyb a zábavu. Bude Vám velmi vděčný za jakýkoliv pohyb v přírodě a nebo za využití jeho loveckých vloh. Poslouchá svého pána pouze jeli mu autoritou. Děti má rád, ale není pro ně vhodnou hračkou. Hraje si s nimi pouze pokud on chce, nebo pokud je uzná za svého pána. Je velmi nešťastný pokud má strávit zbytek života na řetězu a ne se svou rodinou do které přišel.
Není psem hlídacím i když dobře ví, co se kde pohne. Pokud máte v domě schody počítejte s tím, že nemůže několikrát denně po těchto schodech běhat.Především si rozmyslete, jestli chcete pomocníka k lovu, psa úspěšného na výstavách, nebo jen přítele a společníka do rodiny. Většina narozených štěňat s PP dědí lovecké vlohy po svých rodičích a záleží jenom na majiteli, zda tyto vlohy využije. Co se týče výstav, tak tam taky záleží na vhodnosti spojení rodičů a na exteriérových vlastnostech jejich předků.
Pokud chcete pouze přítele a společníka do rodiny, tak k tomu je vhodné štěňátko, které Vám padne do oka jako první.

Štěňátka z našeho chovu půjdou do nových rodin pouze tam, kde budou rovnocennými rodinnými parťáky.

! NIKDY NE DO KOTCE, BOUDY ČI NA ŘETĚZ ! K tomu není trpasličí jezevčík vůbec vhodný !

Nevyžadujeme účast na výstavách ani na zkouškách, pokud chcete pejska jen jako rodinného kamaráda.

( Každopádně budeme rádi za absolvování jarního svodu.)

K uchovnění jsou však výstavy, případně zkouška podmínkou. Více info v KCHJ.

Věříme, že rozhodnutí pořídit si čtyřnohého kamaráda jste řádně promysleli :

" Můj život trvá 10 až 15 let.

Každé odloučení od Tebe mi působí smutek.

Pamatuj, Ty sis mne pořídil. Dej mi čas, abych pochopil, co ode mne chceš.

Důvěřuj mi, nikdy Tě úmyslně nezklamu. Nehněvej se na mne dlouho a za trest mě nezavírej.

Ty máš své přátele a zábavu. Já mám jen Tebe. Povídej si se mnou, i když Tvým slovům úplně nerozumím, stačí mi, když slyším Tvůj hlas.

Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych Tě hravě kousnout, ale já to neudělám.

Jestli jsem někdy při práci špatný, dělám chyby nebo jsem líný, uvažuj: třeba mi není dobře, nebo jsem unavený.

Starej se o mne, jsem-li starý. I ty jednou zestárneš. Buď v mých těžkých chvílích vždy se mnou. S Tebou je pro mne všechno lepší.

Až se můj čas naplní, nenech mne trpět. V případě nutnosti skonči mé trápení včas, jen Tě prosím, zůstaň v téhle chvíli se mnou...Tvůj chlupatý kamarád. "

Jezevčík má tvrdou palici a smysl pro humor

Jezevčík je inteligentní, sebevědomý pes se smyslem pro humor a tvrdou palicí. Povaha těchto nudlovitých pejsků dokáže být hodně různorodá. Jeden dokáže být paličatý a odtažitý, druhý poslechne na první dobrou a nadšeně se bude mazlit s každým koho potká. Dělení jezevčíků je poměrně členité, a to buď podle typu srsti (hladkosrstý, dlouhosrstý a drsnosrstý), a nebo podle velikosti (standartní, trpasličí a králičí).

Jezevčíci se pak povahově lehce liší právě i s ohledem na to, ke kterému typu jezevčíka patří. Obecně jezevčíci milují lidi, je to jeden z důvodů, proč se nehodí na celoroční pobyt venku. U drobnějších králičích a trpasličích jezevčíků se celoroční pobyt venku nedoporučuje i kvůli jejich drobné tělesné stavbě a nedostatečném osrstění. Povahově jde o průbojné a inteligentní psy, kteří rádi řídí svět podle sebe.

Je tak třeba aby ve svém pánovi viděli autoritu, které se dokáží podřídit, jinak můžou být zbytečně uštěkaní a v krajním případě i agresivní. Jde původně o lovecké plemeno, které se věnovalo především norování. Dodnes je řada myslivců chová jako pracovního psa. Pro většinovou společnost se dnes již jedná o tradiční společenské plemeno, které s vámi bude nadšeně chodit na středně dlouhé procházky přírodou a doma se vám spokojeně stočí na klín při sledování televize.

Důvody, proč si pořídit jezevčíka:

• Roztomilý kukuč a elegantní vzhled. Jedny z důvodů, proč je toto plemeno populární především mezi chovateli sportovně založených společenských plemen.

• Jde o psa s drobným tělem a silnou osobností. Nemáte doma příliš prostoru, ale toužíte po psovi, který je sice menšího vzrůstu, ale osobností pes s velkým P? Jezevčík je tou správnou volbou.

• Jde původně o loveckého psa (řada myslivců ho k tomuto účelu stále chová). Je proto velice odolný a aktivní. Vhodný je proto pro lidi, kteří milují dlouhé procházky přírodou.

• Toužíte-li po skladném psovi, kterého využijete k pracovnímu výcviku, je jezevčík správnou volbou. Díky skvělému čichu se hodí k stopování a je stále vhodný k loveckému výcviku.

• Jde o inteligentní a zároveň paličaté plemeno. Vše snadno chápe, ale pořízení s ním není vždycky jednoduché. Vhodné je tedy spíše pro zkušenější a aktivní majitele.

• Jezevčíci jsou dobří hlídači. Na nesrovnalosti upozorní především štěkotem.

• Toto plemeno je vhodné do rodiny s dětmi a to především po správné socializaci psa – když se jezevčíkovi něco opravdu hodně nelíbí, nedělá mu problémy se „výchovně“ ohnat. Dětem je třeba vysvětlit, jak se k pejskovi správně chovat.

• Jednou z mnoha výhod je i několik velikostí (standardní, trpasličí a králičí) a typu srsti (krátká, dlouhá a hrubá). Vybrat si můžete tedy jezevčíka i podle vzhledu. Je ovšem třeba mít se na pozoru – jednotlivé varianty se totiž lehce liší povahově.

Důvody, proč si NEpořizovat jezevčíka:

• Jako „správný“ lovečák trpí jezevčíci selektivní hluchotou a tvrdohlavostí. Jsou to opravdu temperamentní pejsci, se kterými občas není lehké pořízení. Je tak třeba být důslední a trpěliví a dopřát jezevčíkovi alespoň základní poslušnost. Jezevčíci nejsou tedy doporučováni k úplným začátečníkům.

• Pokud doma nechcete mít uštěkané torpédo, které z nudy vymýšlí lumpárny, musíte počítat s tím, že je třeba jezevčíka utahat psychicky i fyzicky- a to každý den!

• Jezevčíci navzdory své velikosti mají poměrně silný a znělý štěkot. A většinou štěkají opravdu hodně rádi. Především pokud bydlíte v bytě, sousedi z vašeho nového parťáka nemusí mít moc velkou radost. Štěkání lze ovšem omezit správným výcvikem.

• Jeho atypický vzhled – dlouhé tělo a krátké nožky – sice na první pohled zaujme, ale nese s sebou i řadu nevýhod. Jezevčíci by se ideálně měli vyhýbat pravidelné chůzi do schodů nebo skákat častěji z vyšších míst, jako je gauč či postel. Snadno si mohou poranit kluby a především páteř. Je třeba se naučit i správné manipulaci se psem, když ho berete do náručí. Při neopatrném uchopení psa opět může dojít k poranění páteře.

• Ani jedna varianta jezevčíka není vhodná k celoročnímu pobytu venku. Zahradu sice ocení, ale s přístupem dovnitř, především během zimy !

• Především hladkosrsté a dlouhosrsté varianty jsou vhodná do městského bytu, hrubosrstý je vhodnější do domku se zahrádkou a především do aktivní rodiny. Ve všech případech je třeba počítat s tím, že budete mít byt plný chlupů. Hrubosrstou variantu je třeba párkrát za rok vytrimovat, hladkosrstí jezevčíci línají nejvíce a dlouhosrstou variantu je třeba nejčastěji a pravidelně vyčesávat, jinak začnou vznikat dredy.

• Jezevčíci se dokáží chovat svéhlavě v mnoha případech. Je proto důležité u nich nepodcenit socializaci jak vůči jiným zvířatům, tak cizím lidem. Při špatné socializaci pak toto plemeno štěká na vše, co se pohne. Za určitých okolností je jezevčík schopen být i agresivní. Při správné socializaci jde o přátelského a veselého pejska.

Povaha jezevčíka

Jezevčíci jsou unikátní tím, že se jednotlivé varianty tohoto plemene od sebe liší nejen vzhledem, ale lehce i povahou. Všichni jezevčíci bez ohledu na svůj vzhled mají samozřejmě i základní povahové rysy typické pro toto plemeno. Mezi nejčastěji popisované vlastnosti jezevčíků patří tvrdohlavost, schopnost se urazit, ale i vysoká inteligence. Patrně právě inteligence, bystrost a empatie ovlivňuje chování jezevčíků. Tyto pozitivní vlastnosti ve výsledku mohou za to, že má toto plemeno „vlastní hlavu“. Rádi dělají doslova psí kusy proto, aby přesvědčili majitele o svém postoji a donutili ho, aby bylo po jejich. Mnoho lidí je tak přesvědčeno, že jde o nevychovatelné a paličaté plemeno, jiní právě pro jeho osobitost toto plemeno z celého srdce miluje. Navzdory své poměrně velikosti jsou velice odvážní a leckdy jsou ochotni za svého majitele i položit život. Jde o vlastnosti, které jsou ceněny i mezi myslivci.

A jak je to s rozdíly v povaze jednotlivých variant? Většina majitelů hladkosrstých jezevčíků se shodne na tom, že mezi nejtvrdohlavější a nejméně ochotný se podvolovat každému příkazu na první dobrou je hladkosrstý jezevčík. Tento typ jezevčíka rád napomáhá k explozím domácího vybavení. Hladkosrstí jedinci se prý i nejčastěji uráží. O těchto jezevčících se na druhou stranu říká, že velice rádi pracují a mají největší smysl pro humor. Spolu s hrubosrstými jezevčíky mají poměrně silný lovecký pud, při procházkách přírodou je tak třeba mít se na pozoru.

Dlouhosrstý jezevčík je oproti dalším variantám šlechticem a je nejvíce vhodný do městského prostředí jako společenský pes. Kromě toho, že působí elegantním dojmem, je nejvíce přátelský a nejochotněji plní příkazy. Určitou vadou na kráse je u dlouhosrstých jezevčíků určitá nervová labilita, díky které jsou někteří jedinci poměrně bázliví a někteří jsou schopní se ze strachu i ohnat, v krajním případě i kousnout. Drsnosrstí jezevčíci jsou přátelští a inteligentní, a také výborní lovci, v současnosti jsou i nejčastěji využíváni myslivci.

Povahové rozdíly jsou mezi jednotlivými typy jezevčíků především s ohledem na typ srsti, nikoliv podle velikosti.

Vzhled jezevčíka

Tělesná stavba jezevčíka je nízká, protáhlá a silně osvalená. Nechybí krátké nohy a vyzývavé držení hlavy. Navzdory krátkým končetinám jsou mrštní, a i poměrně rychlí. Hlava jezevčíka je protáhlá a při pohledu shora a ze strany je stejnoměrně zužující až k nosní houbě, není ovšem vyloženě špičatá.

Srst jezevčíků je hladkosrstá, která je dle standardu krátká a lesklá. Dlouhá srst je rovná, lesklá s podsadou, přiléhající k trupu, prodlužující se pod krkem a na spodní straně těla.

Drsnosrstí jezevčíci s výjimkou mordy, obočí a uší jsou na celém těle pokrytí srstí s podsadou, která je stejnoměrně přiléhavá, hustá a drátovitá. Na čumáku má jezevčík vousy, husté obočí a na uších má srst výrazně kratší než na těle. Ocas je dobře a rovnoměrně osrstěný.

Jezevčíka si můžete pořídit ve třech velikostech. Standardní, trpasličí a králičí. Trpasličí a králičí jsou tzv. miniaturní. Hlavním rozdílem mezi miniaturními jezevčíky je ve velikosti obvodu hrudníku. Trpasličí musí mít obvod 35 cm, a to nejpozději v 15 měsících (v dospělosti váží okolo 5 kg). Králičí má v obvodu max 30 cm (ti v dospělosti mývají okolo 3,5 kg). Trpasličí a králičí jezevčíci se běžně rodí v jednom vrhu. Tyto varianty se i mezi sebou smí křížit, nesmí se křížit miniaturní jezevčík se standartním. U standartních jezevčíků se velikost hrudníku neměří, váha by se měla ovšem pohybovat mezi 6-9 kg.

Podle standardu FCI jsou povoleny tři barevné varianty. Jezevčíci jsou jednobarevní a to buď červení, žlutí s černou příměsí. Existují i dvoubarevní – černí či hnědní s pálením a skvrnití (nazývaní též tygrovaní nčbo žíhaní) se základní tmavou až černou barvou, nebo červenou či šedou. Drsnosrstí jezevčíci se nejčastěji vyskytují v barvě světlého až tmavého divočáka. Podle amerických a anglických standardů jsou povoleny i bílé a tříslové varianty, v zemích řídících se především standardy FCI tyto barevné varianty ovšem povolené nejsou.

JSME DOMA...

Když si přivezete štěně domů, tak si nejprve musí zvykat na nové prostředí, což je pro něj velmi náročné.

V prvních dnech se můžete zaměřit na nácvik hygieny, takže na to, aby se naučilo venčit venku. Štěňata potřebují obvykle čůrat nebo kakat po probuzení, po krmení a po větším hraní, což je ve výsledku velmi často. Štěňata mají malý močový měchýř a teprve se ho učí ovládat. Za nehody tedy nemůžou a určitě vám to nedělají naschvál, rozhodně je za to netrestejte. Je potřeba hodně trpělivosti, ale určitě se vyplatí. Pokud budete muset nechat štěně delší dobu doma samotné, můžete mu dát k dispozici podložky na čůrání. Některá štěňata se na ně ale mohou nadměrně fixovat a následně odmítat čůrat venku, pozor na to.

Dále se bude muset pejsek naučit chodit na vodítku , což není tak automatické, jak se zdá. Pokud se mu ze začátku nebude chtít, tak ho zkuste nalákat na pamlsek nebo hračku. Když i tak nechce, tak ho nenuťte a zkuste to znovu příště. Obvykle se nejprve trénuje na obojku, u malých plemen ale můžete sáhnout i po postroji. Nacvičte i míjení lidí a psů, snažte se upoutat pozornost pejska na vás, aby neobtěžoval kolemjdoucí a jiné psy. Je dobré hned od začátku trénovat, že ne s každým psem se můžou očuchat a hrát si. Nejdůležitějším povelem je „ke mně“, bohužel je to také nejtěžší povel. Dokud to pejska dobře naučíte, používejte dlouhá stopovací vodítka, za která můžete pejska dle potřeby chytit. Jinak to může být nebezpečné pro pejska i jeho okolí.

Až si na sebe zvyknete a budete zvládat běžné situace, začněte chodit i na rušná místa. Některé teorie tvrdí, že by pes měl do 16 týdnů poznat co nejvíc nových a neznámých míst a situací. Běžná by pro něj měla být veterinární ordinace, auto, autobus, vlak, obchod nebo třeba eskalátory. Co pozná takhle mladé bude do budoucna brát jako samozřejmost a později ho to nerozhodí.

Je dobré také vědět, že vývojově má štěně tzv. strachová období, to druhé bývá od 8. do 10. - 12. týdne, což se obvykle překrývá se začátkem pobytu u vás, tak je dobré na to myslet. Váš vztah prověří ještě období psí puberty, která je obvykle mezi 6.-12. měsícem, kdy testují hranice a je s nimi někdy složité pořízení.